Cestopis

Hurghada - Beduíni

3. Den. 22. Únor 2004

Vražedná jízda

Tento den jsme měli naplánovaný odpolední výlet do pouště za beduíny. To znamená, že dopoledne jsme měli volné. Vyhřívali jsme se na pláži, jako ještěrky na slunci. V půl druhé nastala ta pravá hodina na výlet jeepy do hor za Hurghadou. Vlezli jsme si před hotelem do připraveného vozidla a vyrazili. Auto řídil velice veselý řidič, který jak jsme se od něho později dozvěděli sice nepije, nekouří, ale zato s námi bez problémů jel v protisměru, rukama pořád máchal, smál se, zpíval, ale volantu moc nedal. V noci při návratu zase jel bez světel a když je náhodou zapnul, tak pouze dálková. Ostatní na něj samozřejmě hned začali troubit, blikat ať si je vypne. ( V Egyptě, jak jsme si všimli normální světla moc lidí nepoužívá. ) Potmě se jezdí buď bez světel, nebo s dálkovými, jinak nic. Byla to ale velká legrace takováto jízda. Ještě že jsme přežili.

Vidíme fatamorgánu?

Beduíni jsou vzdálení v našem případě cca 40 kilometrů od Hurghady v horách, které jsou vidět v dáli. Druhá polovina cesty se odehrává v poušti a horách. Také nám řiďič při cestě pouští zastavil a ukázal fatamorgánu. Sice ne klasickou, která přenese odraz z jiného místa, ale takovou co vypadá jako velké jezero vody na poušti. Druhá byla vidět opačným směrem k Hurghadě. V ní se v dálce odrážely hotely vzhůru nohama. Vypadala jako voda, táhnoucí se několik kilometrů.

Hurghada rallye

Dále jedeme přes poušť do hor. Náš veselý řidič nás ještě před vjezdem povozil po menších kopcích a výmolech. Hurghada rallye. Kousek za vjezdem do hor, jsme si udělali přestávku a vyšplhali si na blízký kopec. Naskytl se nám zajímavý pohled na okolní pohoří spolu s prašnou pouští. Kolem dokola suchá krajina, prach, kamení a občas nějaký keřík. Bylo to pěkné, jako když stojíte na Marsu. I zabarvení podobné.

Dále pokračujeme rychlou drsnou jízdou po hrbolaté poušti dalších 30 minut a vjíždíme k beduínům.

Vítejte turisté

Vesnička se rozkládá na rovném prostranství pod okolními skálami, na ploše zhruba 300×300 metrů. Zde se nalézá pár přístřešků pro turisty, beduínské chaloupky se stěnami z datlových palem, rákosí a občas nepálených cihel. Zasedli jsme do přístřešku a dostali jejich čaj, nazvaný "nevěsta". ( náš pigi :-)) Vyžunkli jsme jej s ujištěním, že nám z něj nic nehrozí. Průvodkyně Fatima, nám dělala výklad o jejich vesnici a životě. Co mě zaujalo nejvíc je fakt, že nemají doklady a nepatří k žádnému národu. Mohou přecházet hranice kdykoli a kdekoli se jim zachce.

Oči beduínek

Po výkladu jdeme do chaloupky, kde místní beduínské dívky pekly arabské placky na ohništi zakrytém vytepaným plechem. Jako palivo slouží velbloudí trus. Kousek jsme ochutnali (placku) a bylo to dobré. Dívenkám jsme dali pár liber, aby měli nějaký peníz na nákup něčeho pěkného na sebe. ( Mimochodem, všechny byly překvapivě moc hezké - oči, obličej, tedy alespoň to co je pod jejich závojem vidět. )

Dromedár si pamatuje

Dále jdeme za dromedáry. Jsou to sympatická okatá zvířata, která mají dlouhou paměť. Pamatují si dokonce člověka, který jim např. ubližuje. Pokud ho potkají po letech, jsou schopni ho poznat a třeba i při bojovnější náladě vytrestat. Každý si vybral svého čtyřnožce, který mu vyhovoval a posadil se s radou, že se dromedár při vstávání nejprve zakloní dozadu a vzápětí zase vpřed. Já to sice věděl, ale v ruce jsem měl kameru a držel se tedy pouze jednou rukou. Moc nechybělo a válel jsem se po zemi jako chrobák na krovkách. Úspěšně jsem ale odolal náporu rychlosti a vyšel na procházku. Dromedáři hopsali, poskakovali, natřásali se. Po projížďce se vrátili na místo, odkud se vyjelo. Při slézání už ze mne byl ostřílený jezdec :-) a tak jsem bez problémů sesedl. Dítkám, které nás celou dobu vedly, jsme přispěli pár librami a také se s nimi vyfotili.

Beduínská "radnice"

Od dromedárů naše cesta pokračovala k beduínské "radnici". Ta se skládala z několika větších kmenů tvořících kostru budovy. Stěny měla z plechu, občas nějaké dřevo, látky a kůže. Vpředu na zemi sídlí ohniště. V této "instituci" zasedá hlavní beduín, pokud je něco potřeba v jejich komunitě řešit. Také se zde odehrává známá záležitost s nožem nažhaveným v ohni a následným přikládáním na jazyk podezřelým provinilcům. Koho nůž pálí je vinný, pokud nepálí je nevinen. Dále jsme nakoukli do malé budovy z cihel, sloužící jako stáje pro kozy. Vedle postávali dva usměvaví oslíci a uvnitř zmíněné kozičky.

Pouštní modlitebna"

Pokračujeme k modlitebně postavené z kamenů. Střecha je z rákosí a pod ní je obligátní místo v islámském světě, jakoby prázdný krb, postavený směrem k Mecce. Slouží k rozpoznání správné světové strany k modlitbám. Také jsme navštívili jejich obchůdek kde prodávali zajímavé kameny nalezené v poušti. Dále korálky na krk a ruce, sušené kořeny rostlin a koření. My jsme si zakoupili velbloudí zub. Je dlouhý, se špičatým kořenem a když se obrátí naruby, vypadá jako upíří zub :-).

Rozpustilé děcko

Po nákupu jdeme ke studni hluboké 18 metrů, s průměrem 5 metrů. Na studni jsou dána železa jako rošt na chození, plus pár plechů a na nich rumpál. Plechy po kterých se chodí, nebyly přidělané. Kývaly se na železech a potom všem, s hlubokou dirou pod sebou běhalo 8 leté dítě a hrálo si s rumpálem.

Pouštní olivy

Kousek za studnou bylo pár zalévaných olivovníků, vysázených v poušti. Ukázka, že pokud je voda dokážou rostliny v takovémto nehostiném prostředí růst. Poušť dokáže i kvést, pokud jednou za x let zaprší, sice na krátko, ale dovede.

Západ za horami

Od olivovníků vyrážíme na nedaleký kopec na jehož vrcholu si sedáme. Počkáme a vychutnáme si západ slunce za horami.

Kamenožrouti na pastvě

Později v dálce na velice obtížně přístupné hoře vidíme stádo pasoucích se koz. ( Otázka je na čem ). Jdeme dolů z kopce a kousek od nás vidíme letět několik vran. Vůbec v Egyptě je veliké množství vran se kterými jsme se setkávali ve všech námi navštívených lokacích, od Hurghady, Káhiry až po Asuán. Vrány nás míjí a my jdeme na večeři.

Pouštní kaše

Dostáváme kousek smaženého kuřete a zeleninu. Dostali jsme i nějaké ovoce v podobě pomeranče. Dále kaši ze sezamového semínka, která je údajně zdravá a jak někdo při nabírání prohlásil, také moc dobrá. Já si tedy nabral o trochu víc, ale po ochutnání jsem měl co dělat, abych trochu kaše do sebe dostal. Uff... Katce vcelku chutnala, byť vypadala kaše jako okolní prach smíchaný s vodou. Pojedli jsme a beduíni nám společně zatancovali a zazpívali. Mohli jsme se i připojit.

Hurghada night rallye

Při nasedání do našeho jeepu nám přidali několik hlučných cizích turistů. Jejich řidič se mezitím opil nějakým alkoholem a neměl je kdo odvést. Vyrazili jsme zpět nočními horami a pouští. Cesta to byla opravdu zajímavá. Rychle nás míjeli temné hory a výmoly na poušti. Night Hurghada rallye. Řidič nás nikde za celou trasu nenaboural, dovezl nás v pořádku. Tomu šlo jen těžko uvěřit po takové cestě a stylu řízení.

Vyfotili jsme se s ním, rozloučili se a prchli do hotelu. Zde jsme šli na večeři, pak na chvíli do města a na kutě.

4-5.den - volno | Nahoru

Autor: Michal Houska